Každý člověk se alespoň jednou v životě chce podělit o své nahromaděné smutky.
Existenci lidí na planetě nelze nazvat bez mráčku – i ti, kteří „mají všechno“, mají své důvody ke smutku. A my, abychom si ulevili na duši, často nechodíme k psychologům, ale k rodině a přátelům. Zjistěte, zda opravdu stojí za to jim o svých problémech říct.
Měli byste o svých problémech říct ostatním?
Člověk, který chce získat pozornost, sympatie a podporu, musí pochopit, že ne vždy dostane to, co chce. Všechno je to o povaze vědomí a o hříších lidstva – ne každý je schopen skutečně pochopit váš problém a upřímně soucítit, tím méně pomoci. Důvodů je několik.
Neochota ponořit se do smutku někoho jiného
Lidé zpravidla poslouchají na půl ucha, co říkáte, zvláště pokud konverzace nabere negativní tón. Důvod je prostý – každý má svých problémů dost, nikdo nechce slyšet o ostatních. Má cenu sdílet své problémy s někým, kdo k vám není dostatečně pozorný? Rozhodněte se sami, ale je nepravděpodobné, že byste pocítili uspokojení nebo úlevu z takového dialogu. Mluvit o svých neštěstích a hledat odpovědi se setkáte s minimálním zapojením, to může bolet ještě víc.
Neúcta k problémům druhých
Každý člověk vnímá negativní situace v životě jinak. Pro někoho nemusí být smrt příbuzného příčinou smutku, jiný bude měsíce plakat nad tím, že dostal výpověď. Nemůžeme tedy vždy předvídat, jakou reakci náš příběh vyvolá. V nejlepším případě budete čelit odtažité lhostejnosti a naprostému nepochopení hloubky problému, v horším případě se vám může stát, že se vám budou vysmívat, že vás odsoudí a řekne vám, že se obáváte nesmyslů. Takové reakce jsou způsobeny nízkou mírou empatie většiny lidí nebo, což je nepříjemnější, lhostejným přístupem k vám.
Schadenfreude a závist
Je špatné mluvit o svých problémech? To samozřejmě ne, ale pamatujte, že lidé jsou od přírody dost závistiví. Když slyší o tom, jak špatné věci pro vás jsou, nebudou soucítit, ale budou se radovat sami v sobě. To se stává zpravidla jen těm, kdo jsou nespokojeni se svým životem nebo některou z jeho součástí. Tento člověk se bude vždy srovnávat s ostatními a ptát se: „Proč to mají oni a já ne?“
A když tento úspěšný „někdo“ ztratí něco cenného a důležitého, ten samý základní pocit vzplane uvnitř závistivce. Bohužel je spousta lidí, kteří takto uvažují a nedá se s nimi nic dělat – práce s vědomím a podvědomím spočívá pouze na jejich bedrech. Je však lepší s nimi vůbec nekomunikovat, protože cizí závist je energeticky silný pocit, může zničit mnoho dalších osudů.
