Dítě bude mít potíže s dosahováním svých cílů, pokud mu chybí duševní síla
Každý rodič sní o tom, že vychová šťastné dítě, které dokáže realizovat svůj maximální potenciál. Jak již bylo řečeno, bez ohledu na to, jak chytré nebo fyzicky silné je vaše dítě, bude mít těžké dosáhnout svých cílů, pokud mu chybí duševní síla. Psychoanalytička Amy Morin o tom píše v článku pro CNBC.
Podle ní výchova morálně stabilních dětí nutně nevyžaduje, aby se „přitvrdily“. Stojí za to je naučit překonávat výzvy, zvládat své emoce a věřit si.
Doktor sdílí 10 jednoduchých, ale účinných frází, které mohou pomoci rozvíjet odolnost, emoční inteligenci a schopnosti vašeho dítěte řešit problémy.
1) „Co byste řekl svému příteli, kdyby měl tento problém?“
Dítě, které se cítí rozrušené, se pravděpodobně zapojí do negativní samomluvy. Když říkají věci jako: „Nikdy neprojdu matematikou,“ je lákavé je uklidnit. Ale pokud to uděláme, naučí se spoléhat na nás, abychom změnili své negativní myšlenky.
Můžete je naučit přeformulovat své vlastní myšlenky. Když přemýšlejí o tom, jak by mohli přítele utěšit laskavými slovy, jejich pohled se změní a naučí se mluvit sami se sebou soucitem.
2. „Je jasné, že to tak cítíš.“
Když se vcítíte do pocitů svého dítěte, cítí se vyslyšené a pochopené. Neobává se, že by se mýlil. Ověření jeho pocitů také buduje důvěru a může ho učinit otevřenějším ke sdílení svých problémů s vámi.
Tím, že to říkáte, učíte děti, že jejich emoce jsou platné, i když mohou být trochu přehnané.
3. „Je v pořádku cítit se rozrušený, ale není v pořádku jednat tímto způsobem.“
Je důležité, aby děti věděly, že mezi pocity a chováním je rozdíl. Tato fráze potvrzuje emoce vašeho dítěte a zároveň stanovuje hranice pro chování. To jim ukazuje, že pocity jako hněv nebo smutek jsou normální, ale že není v pořádku obtěžovat nebo ubližovat ostatním.
Můžete využít příležitosti a naučit je alternativní způsoby, jak se s tím vyrovnat – například zhluboka dýchat nebo mluvit o svých pocitech. Kontrola toho, jak jsou emoce vyjadřovány, je klíčovou dovedností, kterou budou potřebovat, aby zvládli nevyhnutelné vzestupy a pády života.
4. „Vyřešme to společně.“
Když je vaše dítě frustrované nebo bojuje, vaší přirozenou reakcí může být spěchat a věci napravit. Je ale důležité, aby se děti naučily problémy řešit.
Když jim nabídnete, že na nějakém problému budete pracovat společně, ujistíte je, že tuto výzvu nemusí podstupovat sami. Budou mít prospěch z toho, že uvidí, že existuje mnoho způsobů, jak vyřešit problém, a získat důvěru ve své schopnosti činit dobrá rozhodnutí.
5 „Doufám, že jsi na sebe hrdý, že jsi tak tvrdě pracoval!“
Rozpoznání úsilí spíše než výsledků učí děti vážit si vytrvalosti před dokonalostí. Pokud je například chválíte pouze za dobré známky, mohou si myslet, že známky na jejich vysvědčení jsou důležitější než poctivost nebo poctivost.
Použitím této fráze jim ukážete, že na sebe mohou být hrdí, aniž by vždy hledali externí potvrzení. Když se děti cítí spokojeny se svým úsilím, učí se sebemotivaci a odolnosti tváří v tvář neúspěchu.
6. „Co jsi měl dost odvahy udělat navzdory neúspěchu?“
Neúspěch je často vnímán jako něco, čeho je třeba se bát, ale odolné děti chápou, že je to součást růstu. Tato otázka přerámuje neúspěch jako projev odvahy.
Otevřené rozhovory o neúspěchu povzbuzují děti, aby zkoušely nové věci, vystoupily ze své komfortní zóny a rozvíjely důvěru ve své úsilí bez ohledu na výsledek.
7. „Co se z toho můžete naučit?“
Když se něco pokazí, je pro děti snadné soustředit se na to negativní. Tato fráze posouvá zaměření na růst a učení.
To je učí vidět neúspěchy jako příležitosti ke zlepšení a pomáhá jim rozvíjet postoj zvědavosti spíše než sebekritiky.
8 „Potřebujete vyřešit problém nebo se vypořádat s tím, jak se na něj cítíte?“
Tato otázka představuje důležitý rozdíl mezi vnějšími výzvami a vnitřními reakcemi. Vaše dítě se například trápí kvůli obtížnému matematickému problému a nechce ho řešit. Pokud jim to umožníte, snížíte jejich úzkost, ale povede to k dlouhodobým problémům.
Bylo by lepší pomoci jim uvědomit si, že jsou kvůli nepochopení problému nervózní a je možné se s pocity vyrovnat, ale ne se problému vyhnout.
9. „Jaká je v tomto případě výjimka?“
Děti si často myslí: „Nejsem chytrý“ nebo „Nikdo mě nemá rád.“ Tato otázka jim pomůže změnit tato přesvědčení tím, že se zaměří na výjimky.
Vaše dítě si zapamatuje, že jsou chvíle, kdy tyto myšlenky nejsou pravdivé, a vyvine si flexibilnější a realističtější pohled na sebe a svět.
10. „Promluvme si o tom, za co jsme dnes vděční.“
Vděčnost je osvědčeným posilovačem pohody. Tím, že se to stane každodenním zvykem, učíte děti soustředit se na pozitivní věci ve svém životě, a to i v těžkých chvílích.
Vděčnost učí děti, že to, co mají, stačí. To jim pomáhá rozvíjet emocionální odolnost a připravuje je na hledání dobra ve světě.
