Psycholog prozradil, jak se zbavit nálepky „zlatého dítěte“ a definovat, kdo jste, podle svých vlastních podmínek.
„Zlaté dítě“ je často největší pýchou a radostí rodičů a příkladem, kterému se všichni ostatní musí vyrovnat. Jak ale upozornil psycholog Mark Travers, zlaté dítě také trpí, protože nemá žádný hlas a v mnoha případech cítí tlak, aby se přizpůsobilo extrémně vysokým očekáváním, která jsou na ně kladena, píše Forbes.
Navzdory všeobecnému přesvědčení, že zlatým dětem není vždy předkládáno vše hotové. Traversová pojmenovala tři příznaky, že můžete mít syndrom zlatého dítěte.
1. Napjaté vztahy se sourozenci
Když vyrůstáte jako zlaté dítě, můžete pociťovat určité napětí ve vztazích se svými sourozenci. Faktem je, že v sobě mohli skrývat zášť a rivalitu. To pramení ze způsobu, jakým vás rodiče stavěli do pozice oblíbence v rodině.
V dospělosti si můžete všimnout, že vám interakce se sourozenci připadá trapná nebo obtížná. Možná vás vnímají jako „oblíbence“, zatímco vy si tajně nesete břemeno, že se nikdy nebudete cítit dost dobří, pokud nesplníte nesplnitelná očekávání.
2. Cítíte se povinni zavděčit se ostatním
Většina zlatých dětí si rychle uvědomí, že z oblíbence se může stát obětní beránek. A všemožně se snaží, aby se k nim naši blízcí chovali co nejlépe. Problém je v tom, že aby si zlaté děti tuto přízeň udržely, potřebují se neustále zavděčovat rodičům, kteří je označili, a to i ke své vlastní škodě. To často posiluje úslužné chování, které může přetrvávat až do dospělosti. Tyto děti se učí, že svět je přijme, jen když se přizpůsobí určitému chování, co je pro ně přijatelné a co se od nich očekává.
Neustálé potlačování pocitů, aby se zalíbily ostatním, však může mít vliv na jejich duševní zdraví a vést k nadměrné úzkosti, a dokonce k depresím.
3. Silný strach ze selhání
Většina odborníků na výchovu zdůrazňuje důležitost budování zdravého sebevědomí dítěte. Příliš mnoho dobré věci však může mít opačný účinek. Stavět dítě na piedestal – zejména zatížený nerealistickými očekáváními – může mít opačný účinek a vytvářet spíše tlak než sebedůvěru.
Učit děti, že nejsou dokonalé a že v životě selžou, je stejně důležité jako chválit jejich úspěchy. Rodiče, kteří považují neúspěch za něco, za co je třeba se stydět, nastavují své děti na fixní myšlení, kdy musí za každou cenu zvítězit. To je pravý opak růstového myšlení, které děti učí být odolné, když čelí neúspěchu.
Být v rodině zlatým standardem ponechává jen malý prostor pro neúspěch, a tím i malý prostor pro růst. Žádné dítě není dokonalé, ale zlaté dítě začne očekávat dokonalost samo od sebe, protože se to na něj promítá. Díky tomuto způsobu myšlení se může cítit zničené, když se mu v životě nedaří podle jeho představ.
Jak překonat syndrom „zlatého dítěte“
Travers poznamenal, že je možné se s tím vším vyrovnat. Poznamenal, že pokud tyto zkušenosti zažíváte nebo pokud jste osobou označenou za zlaté dítě, začněte tím, že si uvědomíte, že to není vaše vina. O to, abyste byli postaveni na piedestal a označeni, jste si neřekli.
Budování vztahů s příbuznými tedy podle něj bude vyžadovat upřímnost, empatii a čas.
Osvobození se od nálepky „zlatého dítěte“ začíná tím, že si znovu definujete svou hodnotu. Jste víc než jen role, která vám byla v rodině přidělena. Jako dospělí máte příležitost sestoupit z tohoto piedestalu a definovat, kdo jste, podle svých vlastních podmínek – s autenticitou, soucitem se sebou a novým pocitem svobody.
