Vychovávejte dnešní děti jinak, než vychovávali vás
Malý člověk se na tomto světě projevuje tak, jak umí a dovede – často si bere příklad z rodičů, jiných dospělých nebo dětí. I když se rozhodl špatně, nemůžete ho trestat – musíte mu to vysvětlit. O to víc je třeba mít na paměti, že byste dětem neměli nic zakazovat, abyste je netraumatizovali po zbytek života.
Co by se dítěti nemělo zakazovat za žádných okolností.
Dnešní rodiče si s největší pravděpodobností dobře pamatují, jak byli vychováváni. Málokdo se může pochlubit tím, co viděl a slyšel v dětství – zpravidla jsme vyrůstali v těžkých podmínkách. Nyní se svět změnil a různí psychologové se předhánějí v radách, co se s dětmi smí a nesmí, jak se chovat a nechovat. Pokud chcete být pro své dítě autoritou, pamatujte, za co byste děti neměli trestat a co byste jim neměli zakazovat.
Zeptejte se na .
Existují rodiče, které rozčiluje neustálé „proč“ z úst dítěte, rozčilují se – dítě si pak myslí, že se nesmí ptát. Ve skutečnosti se raději obrňte trpělivostí, protože děti se ptají na všechno po řadě ne proto, že by vás chtěly rozzlobit, ale protože jsou na tomto světě poprvé, všechno kolem je pro ně zajímavé a nepochopitelné.
Být nezávislý
Ne každý chápe, proč by dítěti nemělo být zakázáno mýt nádobí, zametat podlahu nebo si samo vybírat oblečení. Faktem je, že chlapec nebo dívka, kteří se od útlého věku naučí dělat něco samostatně, budou dále snadněji zvládat další úkoly. Pokud budete všechno dělat sami, aniž byste dítě pustili i k jednoduchým věcem, nebude schopno poznávat svět, dělat chyby a něco se naučit.
Odmítněte
Na dětských hřištích můžete často vidět děti, které se navzájem žádají o hračky, a rodiče toto chování všemožně podporují. Když najednou něčí dítě odmítne dát svou hračku jinému dítěti, maminka a tatínek mu za to vynadají. Takto se to nedělá, ale můžete se zkusit vžít do situace dítěte. Nechcete se někdy s někým podělit o to, co je vám drahé? Proč by to mělo dělat vaše dítě? Zachovejte rovnováhu – vysvětlete synovi nebo dceři, že dělit se s druhými je nutné, chamtivost je špatná, ale pokud nechce, má na to právo.
Pláč
Jeden z nejoblíbenějších dotazů na psychology zní takto – rodiče nechápou, proč nelze dítěti zakázat plakat. Zpravidla se to týká synů, vždyť „muži přece nepláčou“. Takový postoj je však velmi tenký led. Riskujete, že v dítěti potlačíte emoce, ty se pak budou hromadit a projeví se jiným způsobem. Jak přesně a kdy – to nikdo neví. Nechte malého človíčka cítit a prožívat, pokud upadl a bolí ho to fyzicky nebo se urazil a bolí ho to morálně – nechte ho plakat.
Udržování tajemství před rodiči
Dospívání je obtížný proces, protože dítě před vámi postupně začíná mít tajemství. Mnoho maminek a tatínků se ve snaze chránit své děti snaží vyvíjet nátlak a vyžadovat transparentnost ve vztazích. To úrovni důvěry nepomáhá – čím více budete dítěti „utahovat obojek“ – tím dříve bude chtít obojek strhnout a od agresora se zcela distancovat. V takovém případě jste to vy.
Hněv a zášť
Každý má špatné dny, děti nejsou výjimkou. Každý z nás by samozřejmě chtěl žít v ideálním světě, kde nikdo nikdy nepláče, není unavený, nikdy se nerozčiluje a kde na nebi září duha a kolem cválají růžoví poníci. Ve skutečném životě to tak ale nikdy není – negativní emoce může prožívat jak dospělý, tak dítě.
Otázkou je, jak je prožíváte a co své děti učíte. Je normální cítit s něčím nespokojenost, ale není normální, pokud ji vyjadřujete například násilím. Pak není vaším úkolem negativitu v dítěti potlačovat, ale naučit je, jak se s ní vyrovnat.
